Kobza po střelbě na Trumpa: Světovláda progresivistů se hroutí. Tuší zúčtování a kopou
Vražda, nebo její pokus, se podle poslance SPD Jiřího Kobzy stává stále častějším nástrojem politického teroru. „Světová vláda progresivistů se hroutí, začíná jim docházet, že se blíží doba zúčtování za vše, co za minulá desetiletí napáchali, a jako každá chcípající bestie kolem sebe začínají kopat,“ říká pro Parlamentní listy.
O útoku na Donalda Trumpa se hovoří jako o „historickém přelomu“. Myslíte si, že atentát na hlavního vyzyvatele prezidenta Bidena skutečně něco v politickém vývoji změní?
Zdá se, že politické vraždy jako nástroj politického teroru se objevují čím dál častěji, již od likvidace íránského generála Kásema Solejmaního přes střelbu na filozofické fakultě a atentát na slovenského premiéra Fica až do současného pokusu o odstranění politického konkurenta amerických progresivistů Trumpa. O opětovný historický přelom (od doby vraždy prezidenta Kennedyho) se bezpochyby jedná při pohledu ze všech stran.
Světová vláda progresivistů se hroutí, začíná jim docházet, že se blíží doba zúčtování za vše, co za minulá desetiletí napáchali, a jako každá chcípající bestie kolem sebe začínají kopat. Navíc je zde plán přesunout příští rok americké rakety dlouhého doletu do Německa, což bezpochyby vyvolá krizi podobnou té karibské. Jsem přesvědčen, že pokud v té době bude prezidentem USA Donald Trump, k této eskalaci napětí nedojde.
Lidé na místě podle svědků z atentátu vinili „Bidena a média“. Lze to vnímat tak, že strana považovaná za „liberální mainstream“ nese za útok na svého hlavního kritika politickou zodpovědnost?
O tom nemám nejmenší pochybnosti podle všech dostupných informací. Byl to právě Biden, kdo od začátku kampaně vykřikuje hrozby, že Trump chce Američanům vzít jejich svobodu a demokracii. Není tedy divu, že nezkušený mladík snadno podlehne pocitu, že zabitím Trumpa tyto „americké hodnoty“ zachrání.
Po atentátu zaznívají hlasy o „zasypávání příkopů“, přičemž ale mnozí dodávají, že důležitý bude postoj Donalda Trumpa, jak se ke střelbě postaví. Není to trochu zvláštní logika, kdy je odpovědnost přenášena nikoliv na střelce, ale na jeho oběť?
Osobně si myslím, že po letech rozdělování společnosti (a vidíme to i u nás), po letech hloubení příkopů mezi progresivisty a konzervativci jde o velmi naivní pokus liberálních médií zamlžit svůj vlastní podíl na vyvolávání nenávisti ve společnosti. Bude zajímavé sledovat, zda stejné hlasy budou stejně intenzivně volat po důkladném vyšetření celé události, zejména v otázce indoktrinace pachatele. Nezapomínejme, že výzva k „zasypání příkopů“ přichází až po neúspěšném atentátu. Otázkou je, zda by se objevila i v případě smrti Donalda Trumpa.
Hrozí podle vás něco takového i u nás? V sousedním Německu jsme byli před volbami svědky mnoha útoků na politiky AfD či protiimigrační aktivisty. Stejně jako útoků na politiky vládních stran, dodejme. Přenášejí se nám tyto politické nástroje i do Evropy?
Pro odpověď stačí se podívat na filozofickou fakultu nebo na Slovensko, kde premiér Fico jen zázrakem přežil pokus o svou vraždu. Útoky na funkcionáře AfD v Německu, rostoucí násilí ve společnosti a vůbec celá atmosféra v západní Evropě, zejména v Německu, na funkcionáře FPO v Rakousku, silně připomíná rok 1933, dobu nástupu nacionálního socialismu k moci. Zde je často (a tendenčně) opomíjen právě ten termín socialismus, o který se opírala nacistická ideologie.
Ve Francii se minulý týden konalo druhé kolo parlamentních voleb, při kterém policie doporučovala bednit obchody a schovávat majetek ve strachu nad negativními reakcemi na vítězství Národní fronty. To nakonec nenastalo, ale přece jen: jak silná je demokracie, která se obává voleb?
Francouzské volby považuji za chytrý tah prezidenta Macrona, který mu umožní vládnout v podstatě autoritářsky. Vyvolání psychózy strachu před konzervativci Le Penové uvrhlo Francii do chaosu, kde moc nyní (a minimálně ještě rok bude) drží právě Macron.
Na závěr bych si dovolil trochu osobnější otázku: Jak se při pohledu na tyto politické atentáty žije jednomu z nejviditelnějších poslanců SPD, který je na některých sociálních sítích označován jako „kolaborant, filcka atd.“? Pane Kobzo, cítíte o sebe strach?
Ano, na sociálních sítích stovky anonymních identit mne „statečně“ z bezpečí za obrazovkou zahrnují vulgaritami a výhrůžkami, některé jsou dost drsné, některé jsem proto předal PČR. Dokonce v poslední době jsou to mnohdy produkty umělé inteligence. Není to příjemné, stejně jako byl koordinovaný útok ze strany aktivistů, trollů až po veřejnoprávní média ohledně mého vyjádření ke střelbě na filozofické fakultě, které se mimochodem plně potvrdilo jako pravdivé.
Pozoruhodná byla tehdy právě ta koordinace toho tlaku, jako by vše vycházelo z jednoho centra. Naštěstí jsem tak otlučený životem a tvrdými zkušenostmi, že jsem to dokázal ustát. Někteří mi psali přímo, že jejich plán je dohnat mne tím tlakem k infarktu.
Větší strach než o sebe mám ale o to, co bude s touto zemí, jak zde budou žít moje děti a moji vnuci. Co zde zanechá destrukční vláda Pera Fialy, jehož jméno budou proklínat další generace? Můj otec, předválečný důstojník armády ČS a čestný vlastenec, mne vychoval k pocitu zodpovědnosti nejenom za rodinu, ale i k té občanské. To mi společně s mými dětmi a vnuky dává motivaci nenechat se zastrašit.
Na druhou stranu růst chuti k násilí ve společnosti se nedá přehlédnout a základní opatrnost je vždy namístě.